Insta, insta, instagram!

Možná se nemám úplně tak dobře, jak by si lidé, co mě neznají, mohli myslet. Z fotek. To je asi tak jediný svět, kde vypadám jako nejšťastnější člověk na světě, užívám si života a problémy v něm neexistují. Je to podvod? Jo, sakra je, ale na druhou stranu strašně uklidňující. Můj instagramový svět je něco, kde nejsem já, ale je to moje lepší já, takové já, kterým bych chtěla být, kterým bych chtěla smýšlet a jak bych chtěla vypadat 24 hodin denně. Možná trochu přeháním. Chci říct, že skutečnost je jiná.



Nedávno jsme s kamarádkou na tohle téma trochu diskutovala. Obě jsme tak nějak stejně švihlé a máme na tyhle věci podobné názory. Rozlišily jsme instagramový svět do několika skupin  podle kvality a obsahu. Patří tam holky, co jsou opravdu někde jinde, mají prachy na Dior, Armani či Marca Jacobse, foťák jako dělo, bílý zdi, zrcadla, umí fotit, jsou hubené a mají kluky, co jim nosí růže a mají svaly. Dále tam můžeme najít ty slabší zdi, plné divných jídel a nevkusných selfie, které se hodí možná tak na snapchat. No a pak jsme tu my. Ty , co se snaží a snaží, ale nikdy nemůžou být jako holky "celebritky". Já vím, že je tohle úplně úchylnost světa dnešních mladých. Lhala bych ale, kdybych řekla, že mezi nimi nejsem. Patří to ke mě stejně jako k miliardám jiných a kdybych se tomu stranila, byla bych mimo jako moje babička, která ještě v roce 2016 říká, že mobil je debil (jo fakt doslova). Mamka pořád říká, že jsme povrchní a marnivá generace. Vždyť jo. Jenže co máme dělat. Nemůžu a hlavně ani nechci vyvarovat se sociálním sítím. Zkrátka jsem to já a i když si tisíckrát můžu říct, že vážně řeším kraviny, nemůžu si pomoct.

Vytáčí mi soudit lidi podle instagramu, ale dělám to denně, Tisíckrát soudím, kdo je lepší než já, kdo horší, jaké má kdo fotky. Dřív, než se najím v restauraci, si jídlo vyfotím. Dřív, než se s kamarádkama zapovídám o našich životech v kavárnách, musíme si vyfotit kávu a co hůř, někdy i upravit a rovnou "hodit na insta". Je to povrchní vím, ale prostě to ke mně patří. A je mi také naprosto jasné, že vy, kdo tohle odsuzujete, budete tvrdit, že se akorát tyhle lidé vychloubají a také že ano. Jasně, že se vychloubáme. Snažíme se ostatním ukázat, že nesedíme doma na zadku, bavíme se a je nám dobře. Já osobně instagram beru i trochu jako inspiraci do života, čímž se trochu obhajuji, že nejsem úplně zkažená. Sleduji spíše kvalitnější "instagramery" (tak teď jsem vymyslela asi nové slovo), kteří mě inspirují například místy, které navštěvují.

Tak se tu mějte krásně, já se jdu mrknout, kolik mám lajků u poslední fotky. Tak teď si ale vážně dělám srandu.

Pusu,
Veru