Náš zkreslený pohled na svět

Sedím na mole chorvatského Jadranu a pozoruji ruch pobřežní promenády. Je zajímavé, jak si každý žije svým životem. Každá ta rodinka, kterou vzdáleně pozoruji, prožívá svůj životní příběh a o mě nemá zdání, neví, že existuji a přitom já tady taky žiju, na tom krásném světě. Lidé chodí sem a tam a zmateně pobíhají, aby stihli pokoupit ještě poslední suvenýry. Většina z nich se ani nepozastaví a nevidí tu krásu tady... přímo tady z toho mola. Jakto? Jakto, že umí žít jen spotřebním životem a nevadí jim to?

Strašně nerada bych dopadla jako oni. Jako ti lidé, co jedou do ciziny a pořád spěchají, jen aby toho pokoupili co nejvíce a aby toho co nejvíce vyzkoušeli, zaplatili, nafotili... a přivezli domů. Co si třeba sednout a prostě jen nasávat atmosféru cizí země? Nešlo by to třeba... trochu? Samozřejmě v dnešním světě instagramů a facebooků to není lehké, ale nerada bych, abych odtud odjela bez vzpomínek. Miluji, jak je v každém státě a městě úplně jiná atmosféra. To mě prostě baví a je to také jeden z důvodů, proč cestuji. Chci poznat stát se vším všady a ne jen z té spotřební stránky.

Vlastně... když se zamyslíme nad dnešním světěm, je to šílenost. Lidé, místo aby onu atmosféru nasávali, fotí ji. Místo aby si sedli a popřemýšleli, natáčejí. Zvrhlost? Ano! Ale je to nynější život a k tomu to patří, ať si říká kdo chce, co chce. Jenže, když si to vezmeme horem a dolem, bohužel (raději bohudík), naše oči a mozek jsou důležitější, než nějakej iphone. Můžeme si tisíckrát vyfotit západ slunce nebo milionkrát natočit start letadla... a stejně to nikdy nebude perfektní. Ale v našem srdci tyhle zážity zůstanou zabudované a to je to hlavní, oč tu jde. Instagram je vedlejší.

Pochopitelně, že leckdo si na svém instagramu zakládá. Momentálně je to zkrátka životní styl, je to část nás a podle toho, jaký máme instagram, tací jsme. Samozřejmě jsou zde výjimky, ti, kteří sebe nepotřebují vyjadřovat prostřednictvím sítě, protože když se nad tím zamyslíme, povrchní to do jisté míry je. Ale nás "instagramáře" a blogery to baví a v podstatě na tom není nic špatného. Jediná trochu nepříjemná prekérka je to porovnávání si instagramů a chtění mít takové a makové fotky a blá blá, ale s tím prostě nejde nic udělat. Povznést se nad to? Jedině!

 Může dnes člověk z vaší profese fungovat bez sociálních sítí?
Může, ale přijde mi, že mou generaci to prostě baví a děláme si tak reklamu. Když o vás píšou do novin, jste živí. Jakmile přestanou, jste mrtví a nikdo neví, co děláte. V tomhle je Instagram a Facebook super. Bohužel všechny sociální sítě jsou založené na lžích. A většina lidí má díky tomu zkreslený pohled na svět. Všchny malé holčičky jsou zblblé sítěmi a řeší, že nemají vystouplé lícní a klícní kosti, že nemají propadlé břicho. Pak se stávají anorektičkami. Chtějí tak strašně vypadat jako ty vyphotoshopované holky s tunou make-upu na obličeji, které ani neví, kdo samy jsou... Vím, že to podvědomě působí i na mě. 

Vlastně mi Anna Slováčková, která tato slova pronesla v rozhoru v jenom časopise, který jsem nedávno četla, mluví z duše. Když o vás píšou do novin, jste živí. Jakmile přestanou, jste mrtví a nikdo neví, co děláte. Nezdá se vám, že to zní dost strašidelně? Copak já. Já, kdybych si teď smazala instagram, nikomu to vadit nebude. Možná se pár známých podiví a mí nejbližší by se asi optali, co se děje, ale to je všechno. Jenže co ty všechny celebritky? Vždyť ty z toho těží. A copak by asi dělali ti naši slavní youtubeři. Možná by nakonec skončili někde pod mostem, protože ty to přece živí - ne, to už je jen sranda (teď by se mi sem hodily takový ty smějící se emotikony tak, že až brečí - představte si teď tedy tak tři, možná čtyři tyhle smajlíky).

Bohužel lidé se nechávají hodně zmanipulovat. A stejně jako Anna přiznává, že na ní sítě podvědomě působí, já také nemohu nesouhlasit. Když vidím fotky namakaných holek s velkýma prsama, říkám si, že určitě nikdy v životě nemlsají a jědí jenom bio, zdravý, fit jídelníček od nějakého "fitkaře", ke kterému každý den docházejí na trénink. A pravda? Stoupnou si nějak chytře pod osvícené zrcadlo ve fitku tak, že by svaly vylezly i metráčkovi a sepíšou k tomu popisek, za který by od učitelky češtiny dostaly ze slohu jedničku s hvězdičkou. A tahle jediná fotka spustí lavinu drbů a reakcí.

"Proč sis to svinstvo sháněla ve škole?" 
"Protože u nás ve třídě to skoro všichni zkoušeli." 
"Přeháníš." 
"Taky pijou, kouřej cigarety, i mariánu, a každej už s někým chodí. Skoro všechny už s někým spaly," upřesnila. 
"Přece člověk nemusí dělat všchno, co vidí u ostatních."  

Přesně takhle to je! I Eva, hrdinka mnou právě čtené knihy od Klímy - Poslední stupeň důvěrnosti, podlehla tlaku z okolí. Všichni to mají, já musím také. A to v té době ještě ani nebyly mobily. Nevím, co by chudák dělala dneska, ve světě instagramu, to by si holka mohla jít rovnou hodit mašli!!!

Veronika ♥